Metoda IRHD je specifikována v normách:
  • ČSN ISO 48-2 pro pryž, vulkanizovaný nebo termoplastický elastomer – stanovení tvrdosti mezi 10 a 100 IRHD
  • ASTM D 1415 pro testování vlastností pryže (gumy) standartní metodou – měření tvrdosti vulkanizované nebo termoplastické gumy

Fotogalerie

Vnikající těleso

Jako vnikající těleso se používá hrot s kuličkou nebo sférickým povrchem na spodním konci. Průměr vnikající kuličky a rozměry přítlačné patky definované stejně v obou normách (viz obrázek vlevo) se liší v závislosti na použité měřící metodě. Jejich rozměry jsou vedeny v tabulce níže. 

    Fotogalerie

    Metody využívané pro měření IRHD:
    • M – mikro metoda pro normální zkoušky, tato metoda je stejná jako metoda N, avšak umožňuje zkoušení tenkých a malých těles
    • N – metoda pro normální tvrdosti
    • L – metoda pro nízké tvrdosti
    • H – metoda pro vysoké tvrdosti

    Měření tvrdosti podle IRHD umožňuje měření na zakřivených površích a metody pro stanovení zdánlivé tvrdosti zakřivených povrchů se označují: CM, CN, CL, CH.

    Zkušební rozsah použitelnosti všech stupnic měření tvrdosti podle IRHD je 10–100.

    Fotogalerie

    Zkušební zatížení a jeho aplikace

    Zkušební zatížení se skládá ze síly působící na kuličku a síly působící na patku, přičemž síla působící na kuličku je rozdělená do dvou úrovní: síla kontaktní a síla vtlačovací. Hodnoty zkušebních zatížení pro jednotlivé metody jsou uvedeny v tabulce vlevo.

     

    Fotogalerie

    Minimální tloušťka zkušebního vzorku

    Minimální tloušťka vzorku pro jednotlivé metody je uvedená v tabulce vpravo. Normy připouští pro metodu IHRD M standardní i nestandardní vzorky a pro metody N, L, H standardní i nestandardní vzorky, ale i vzorky vrstvené.

    Při měření na nestandardních vzorcích je důležité vzít do úvahy, že získané hodnoty nejsou srovnatelné s hodnotami stanovenými na standardních zkušebních vzorcích. Vrstvení vzorků vnáší do měření nejistotu a chybu měření. Ideální jsou proto vzorky standardní a nevrstvené.

    Obecně platí, že horní a spodní povrch vzorku musí být plochý, hladký a navzájem paralelní. Pro srovnávání naměřených hodnot musí být vyrobeny vzorky stejné tloušťky.

    Fotogalerie

    Minimální vzdálenost mezi sousedními vtisky a mezi vtiskem a okrajem vzorku

    Minimální vzdálenosti mezi vtiskem a okrajem vzorku u metody M nesmí být menší než 2 mm, u metod N, L, H je závislá na tloušťce zkušebního vzorku (viz tabulka vlevo), metoda M umožňuje měření ve vzdálenosti 2 mm od okraje vzorku. V případě, že standardní i nestandardní vzorek nesplňuje požadavek normy, musí být zkouška provedena v co největší možné vzdálenosti od okraje vzorku.

    Minimální vzdálenost mezi sousedními vtisky musí být 6 mm.

    Každé měření musí být provedeno minimálně ve třech různých bodech rozmístěných po zkušebním vzorku.

    Označení tvrdosti podle IRHD / (°) IRHD

    Tvrdost se udává ve stupních (°) IRHD vyjádřená jako medián z jednotlivých měření se zaokrouhlením na celá čísla.

    Formát zápisu výsledku měření:    58°, SN
                                                               58°, 8 x 25 mm, L
                                                               58°, C H

    • 58°: hodnota tvrdosti podle IRHD
    • S: zkušební těleso standardní tloušťky
    • 8 x 25 mm: označení rozměru nestandardního zkušebního tělesa (zdánlivá tvrdost)
    • N, L, H, M: kódová písmena metod IRHD (Normální)
    • C: předponové písmeno označující zkoušku na zakřivených površích (CM, CN, CL, CH)

     

    Zdroj informací: ČSN ISO 48-2, ASTM D 1415