Fotogalerie
Vnikací tělesa
Metoda Rockwell využívá k měření tvrdosti podle normy ČSN EN ISO 6508 dva typy vnikacích těles (viz obrázek vlevo):
1. Kuželový diamantový hrot s kulovým zakončením – vnitřní úhel 120° a poloměr křivosti hrotu 0,2 mm.
2. Vyleštěná kulička z tvrdokovu (slinutý karbid wolframu, označení W) s průměrem D = 1,5875 mm nebo D = 3,175 mm.
Fotogalerie
Zkušební zatížení a stupnice tvrdosti
Norma ČSN EN ISO 6508-1 specifikuje dvě stupnice zkušebního zatížení (viz obrázek vpravo):
1. Stupnice běžné tvrdosti podle Rockwella
Předzatížení 98,07 N (10 kgf)
Hlavní zatížení 588,4 N (60 kgf)
980,7 N (100 kgf)
1,471 kN (150 kgf)
2. Stupnice povrchové tvrdosti podle Rockwella (Super Rockwell)
Předzatížení 29,42 N (3 kgf)
Hlavní zatížení 147,1 N (15 kgf)
294,2 N (30 kgf)
441,3 N (45 kgf)
Fotogalerie
Předepsané podmínky zatěžování
Vnikací těleso specifikovaného rozměru, tvaru a materiálu se zatlačuje do povrchu vzorku normou stanoveným cyklem (obrázek vpravo):
1. Aplikace předběžné zatěžující síly a následné měření počáteční hloubky vtisku
- Manuální zařízení: indikační číselník se nastaví na výchozí hodnotu nebo do nulové polohy
- Automatická zařízení: měření hloubky se provede automaticky bez zásahu operátora a nemusí být zobrazeno
2. Aplikace předepsaného hlavního zatížení normou stanovenou rychlostí 1 – 8 sekund po dobu 2 – 6 sekund
3. Odtížení hlavního zatížení na zatížení předběžné, které se udržuje po dobu 1 – 5 sekund, kdy se musí odečíst trvalá hloubka vtisku h.
- Výjimku tvoří materiály s vtiskovým tečením (nadměrný plastický tok), kdy se výsledek odečítá hned po odtížení hlavního zatížení, protože vnikací těleso pokračuje v průniku po dobu odčítání.
Fotogalerie
Minimální tloušťka vzorku/vrstvy
Minimální tloušťku vzorku/vrstvy specifikuje norma ISO 6508-1 v příloze B:
1. Minimálně 10 násobek trvalé hloubky vtisku u vnikacích těles s diamantovým kuželem
2. Minimálně 15 násobek trvalé hloubky vtisku u vnikacích těles s kuličkou
Na zadní straně vzorku nesmí být po provedení zkoušky viditelná žádná deformace.
h - trvalá hloubka vtisku
t - tloušťka vzorku
Fotogalerie
Minimální vzdálenost mezi sousedními vtisky a mezi vtiskem a okrajem vzorku
Minimální vzdálenost mezi sousedními vtisky a mezi vtiskem a okrajem vzorku je u metody Rockwell pro všechny zkoušené materiály stejná. Normou stanovené hodnoty jsou uvedené na obrázku vpravo. Pokud se dva vtisky odlišují velikostí, musí jejich minimální rozmístění vycházet z uhlopříčky většího vtisku.
d - průměr vtisku
Hodnota výsledné tvrdosti
Výsledná tvrdost se vypočítá ze vztahu:
HR - hodnota tvrdosti podle Rockwella
h - trvalá hloubka vtisku při předběžném zatížení po odlehčení přídavného zatížení
S - konstanta stupnice charakterizující stupnici v mm
N - konstanta celkového rozsahu charakterizující stupnici
Fotogalerie
Hodnoty konstant charakterizujících stupnici a celkový rozsah stupnice jsou uvedené v tabulce vlevo.
Příklad:
Hloubka vtisku: h = 0,14 mm
Tvrdost = 100 – 0,14/0,002 = 100 – 70 = 30 HRC
Při měření tvrdosti na válcových nebo kulových plochách je potřebné provést korekci pro toto zakřivení. Korekce hodnoty tvrdosti stanovuje norma ČSN EN ISO 6508–1 v příloze C. Hodnoty korekcí se musí uvést ve zkušebním protokolu.
Označení tvrdosti podle Rockwella HR
Formát zápisu výsledku měření: 70 HR 30T W / 10
-
70 - hodnota tvrdosti podle Rockwella
-
HR - značka tvrdosti podle Rockwella
-
30T - značka stupnice podle Rockwella
-
W - označení typu použité kuličky, W = slinutý karbid wolframu (tvrdokov)
-
10 - čas aplikace hlavního zatížení, je-li delší jako normou stanovený 2 – 6 sekund
Zdroj informací: ČSN EN ISO 6508